Zvyšování účinnosti zbraní = zhoršování střeleckého umění?
Už od prvopočátků existence lidí existovala potřeba prostředků k boji o lepší jeskyni, o potravu, o území, atd. To vedlo a dodnes vede k neustálému zlepšování těchto prostředků, zbraní. K čemu to ale vede? Dalo by se očekávat, že neustálé vylepšování zbraní, zvyšování jejich účinnosti, rychlosti a spolehlivosti povede k lepším bojovým výsledkům, k lepší "účinnosti střelce". U ručních zbraní je ale pravdou opak. Čím máme dokonalejší ruční zbraně, tím horších výsledků ve válečných konfliktech střelci dosahují. Zřejmě je to způsobeno i tím, že dokonalejší zbraně nenutí střelce tolik přemýšlet a tolik se snažit. Jak se vyvíjela "účinnost střelců" během historie vám přiblížím na několika válečných konfliktech, u nichž je ze záznamů doložitelná průměrná spotřeba munice na jednoho zabitého nepřítele:
- Bitva u Kresčaku 1346 - lukostřelci spotřebováno 5,5 šípu na jednoho zabitého.
- Napoleonské války 1803 - 1815 - spotřebováno 288 kulí na jednoho zabitého.
- 1. sv. válka 1914 - 1918 - spotřebováno 7 000 nábojů na jednoho zabitého.
- Vietnamská válka 1955 - 1975 - spotřebováno 50 000 nábojů na jednoho zabitého.
- Válka v Iráku 2003 - 2011 - spotřebováno 900 000 nábojů na jednoho zabitého, celkově spotřebováno 2 000 000 000 nábojů!
Ja vidíte, z průměrné spotřeby 5,5 střely na jednoho zabitého ve 14. století jsme se propracovali na téměř milion střel na jednoho zastřeleného ve 21. století. Jak vidno, nejen výrobky, ale i války jsou v dnešní době ne o kvalitě, ale o kvantitě.