Home-made Pennsylvania rifle .45

Po některých mých méně významných projektech, jako například Kentucké pistoli, jsem se ač bez strojového vybavení a bydlící v panelákové garsonce rozhodl k náročnějšímu projektu, pouze s tovární tormentovanou hlavní, vybaven pouze vrtačkou, mikrovrtačkou, gravírovačkou, sadou řezbářských dlát a odvahou.

descVolba padla na "American long rifle" (později obecně Pennsylvania rifle), která se mi velmi líbí, konkrétně styl puškaře Johna Philipa Becka (1752-1811). Tento styl pochází z oblasti Readingu (Berks County) z let 1760-1790. Původními nejznámějšími tvůrci této pušky byli ve Švýcarsku narozený Wolfgang Haga (Reading), John Schreit (Reading), Mauger a John Phillip Beck (Lebanon), jehož osobitý styl jsem si vybral pro jeho krásu. Jeho provedení patří k nejkrásnějším puškařským výtvorům té doby a já doufám, že jeho duch se za mě nebude muset stydět.

Na výrobu pažby jsem využil přířez z jasanu, který je žíhán horkovzdušnou páječkou, mořen lihovým mořidlem tmavý mahagon, napuštěn tungovým olejem a voskován směsí včelího a karnbaubského vosku. Na ozdobné a mechanické díly používám mosazné pásoviny 2, 3 a 5 mm, mosazné trubky a mosazné kulatiny. Na domácí výrobu komplikovaný lučík a botku jsem objednal ve formě hrubých odlitků z USA. Hlaveň jsem zakoupil hotovou, tormentovanou od Ardesy, se stoupáním vývrtu 1:66".

Celý projekt mi zabral celkem 7 měsíců a celkové investice dosáhly cca 5 000 Kč.

Výroba pažby

descNa výrobu pažby jsem využil přířez z jasanu,který bude ve finále žíhán horkovzdušnou páječkou,mořen lihovým mořidlem "Tmavý mahagon", napuštěn tungovým olejem a voskován směsí včelího a karnbaubského vosku. Kanálek pro nabiják byl vrtán spirálovým vrtákem do dřeva nastaveným mosaznou kulatinou 10 mm na potřebnou délku.

Opracování a usazení odlitků botky a lučíku

descOpracování a usazení odlitků botky a lučíku. Vzhledem ke složitosti botky a lučíku jsem si objednal v USA hrubé odlitky. Po opracování následovalo usazení a přizpůsobení odlitků.

Výroba perkusního zámku

descNa výrobu zámku jsem použil 3 mm mosaznou pásovinu, koupený kohout, ořech, pero a zarážku ořechu.                                                            

Výroba patchboxu

descNa výrobu patchboxu byla použita 2 mm mosazná pásovina, na ní vytvarovaný pant s čepem ze špice do jízdních kol.                                                  

Výroba mosazného nosu

descNa výrobu nosu jsem použil mosaznou trubku 30 x 2 mm, po vyříznutí vytvaroval a připájel dno.                                                                           

Výroba držáků nabijáku

descNa výrobu držáků nabijáku jsem použil mosaznou trubku 10/12 mm, na níž jsou jehlovými pilníky ve vrtačce vysoustružené ozdobné zápichy.

Výroba chrániče pistonu

descChránič pistonu, tedy spíše chránič okolí pistonu proti plameni ze zápalky je vyroben z mosazného plechu tloušťky 0,3 mm. Spodek je na kopytu kulatině 10 mm kladívkem sklepán do plochy s otvorem pro piston. Kompletní výroba těchto třech chráničů mi zabrala celkem asi hodinu práce.

Výroba ostatních dílů

descNa výrobu ostatních dílů jsem použil mosaznou trubku a mosaznou pásovinu. Tak jsem si vyrobil znak orla a další ozdobné části.                              

Finální práce a kompletace

descPo vyzkoušení usazení všech dílů byla pažba žíhána horkovzdušnou páječkou na imitaci javoru, namořena lihovým mořidlem tmavý mahagon a napouštěna tungovým olejem. Po vysušení oleje budu pažbu voskovat směsí včelího a karnaubského vosku. Zatím je puška sestavena jen pokusně, ještě bez finální povrchové úpravy voskováním, která kresbu ještě zvýrazní.

Výroba dřevěného kufru

descPoslední prací bylo vyrobit dřevěný přepravní kufr. Materiál dřevěné lišty 40 x 13 mm, překližka 4 mm. Mořeno a lakováno vodou ředitelným lakem na parkety pololesk.

Tipy a triky ke stavbě

Vzhledem k tomu, že od zveřejnění dostávám spousty dotazů, rozhodl jsem se zde popsat některá úskalí stavby a různé tipy na postupy či materiály.

Opracování mosazi

Mosazné pásoviny řežu lupenkovou pilkou plátkem č. 3 - 5. Při řezání je třeba občas do řezu kápnout buď petrolej nebo řídký olej. To samé při řezání závitů do mosazi dostatečně mazat petrolejem. Jak začne závitník "skřípat", jste na dobré cestě jej v otvoru zalomit. Na toto je mosaz velice záludný materiál.

Povrchové opracování samozřejmě pilníky a následně smirkem na kovy. A to postupně nejprve zrnitostí 80, poté přecházím na 120, pak 240. Takto postupně odstraňuji rýhy předchozích hrubších smirků. Poté přejdu na "vodní" smirky zrnitosti 400 a 600, kterými materiál dokonale vyhladím pod vodou. Poslední operací je filcový kotouček v mikrovrtačce s použitím leštící pasty Silichrom. Nakonec doleštit bavlněným nebo flanelovým hadrem. Takto docílím zrcadlového lesku.

Upevnění mosazných dílů

Mosazné díly upevňuju tak, že v nich vyvtrám dírky vrtákem 1,5 mm, mírně zahloubím jako na šroub se zápustnou hlavou, ale méně, asi tak, aby kolem dírky byl cca 0,5 mm zahloubený prstýnek. Vezmu mosazné hřebíčky, zaklepu je a hlavičky hřebíčků roznýtuju do zahoubení. Pak zabrousím. Hřebíčky takto úplně zmizí a nejsou vidět. Mosazné hřebíčky jsem koupil v Hornbachu a viděl jsem je i v Bauhausu.

Tmelení

Při ručním zadlabávání mosazných dílů občas dojde k nějaké té "nedokonalosti" a mezi kovovým dílem a dřevem vznikne nežádoucí mezera. Tu je třeba vytmelit, ovšem preferuji dobové přírodní materiály, což je v tmelech problém. Ovšem čirou náhodou a díky zapomětlivosti jsem "vynalezl" vynikající přírodní tmel. Jednou jsem potřeboval naředit trošku včelího vosku, ale neměl jsem po ruce terpentýn a tak jsem vytáhnul tungový olej a rozpuštěný včelí vosk jsem naředil jím. Po použití jsem zbytek ponechal v kelímku a odložil neuzavřený do skříně. Když jsem na tento kelímek náhodou narazil asi po 5 měsících, v kelímku byl žlutý tvrdý blok podobný plastu. Takže dřevní vysychavé oleje nejen že zpevňují dřevo, ale i onen včelí vosk. Takže všechny nedokonalosti v zapuštění mosazných dílů jsem tmelil včelím voskem smíchaným za tepla s tungovým olejem. Jen je třeba počítat s tím, že tento tmel ztvrdne až za několik měsíců. Samozřejmě je lepší použít méně včelího vosku a doplnit dřevěnými pilinami z výroby pažby. Tato směs tvrdne o něco málo rychleji (samozřejmě záleží na teplotě při sušení pažby). Ale tato doba není na závadu, protože stejně musíte čekat na vyschnutí napuštěné pažby.

Dlabání dřeva

Při dlabání dřeva se často dlátem pohybujeme šikmo na leta. V takovém případě je NUTNÉ dlabat ve směru "po letech" nikdy proti letům! V takovém případě dláto téměř jistě "zajede" do hloubky, případně vznikne prasklina ve směru let. A čím tvrdší dřevo, tím nebezpečnější. Například jasan, ze kterého jsem dělal tuto pušku, je na takovou chybu velice háklivý.

Imitace javorového dřeva

Tak toto jsem vytvářel žíháním pažby horkovzdušnou páječkou tryskou 3 mm s teplotou nastavenou na 420°C. Samozřejmě je třeba pruhy žíhat tak, aby nebyly moc pravidelné, aby nebyly všechny stejné, prostě tak, aby pažba nevypadala jako závora do fabriky.

Pájení mosazných dílů

Některé části mosazných dílů je třeba pájet. Samozřejmě je nutné obě plochy, které budou na sebe dosedat, pečlivě zabrousit, aby cínové pájky byla co nejtenčí vrstva a díl pak šel zaleštit tak, aby pájený spoj nebyl vidět. Mosaz je materiál, který velmi dobře odvádí teplo. To v podstatě znesnadňuje pájení běžnými malými páječkami. Výhodné je pájené plochy natřít pájecí pastou na měď, pak na obě plochy nanést pájku tak, že mosaz ohříváme malým hořákem na plyn do zapalovačů nebo hořákem na kempingové PB kartuše a zároveň páječkou pocínujeme. Pak oba díly sesadit, stlačit a znovu ohřívat plynovým hořáčkem, až se začne cínová pájka tavit a vytlačovat ze spoje. Pak nechat stlačené vychladnout, zabrousit a zaleštit. Takto mám pájený nos na pažbě a hmatník na spoušti. Ani na jednom dílu nenaleznete žádné stopy po pájení. Ovšem je nutné opravdu pečlivě obě plochy dokonale zabrousit do roviny. Já to dělám smirkem položeným na rovné ocelové nebo skleněné destičce.

Po ohřívání bude mít mosaz v místě ohřevu načervenalé zbarvení (způsobuje to měď v mosazi). Není se třeba lekat, přebroušením nebo přeleštěním načervenalý odstín zmizí a bude zase zlatá.

Spojovací materiál

Bohužel jsem se setkal s předovkou osazenou šrouby s imbusovou hlavou! No, připadalo mi to jako Vinnetou s AK-47 v ruce. Samozřejmě na historickou zbraň nepatří takové šrouby ani náhodou, stejně jako křížové šrouby. Bohužel šrouby na plochý šroubovák jsou dnes úzkoprofilové zboží, ale při troše snahy sehnat jdou. Bohužel často poniklované. Naštěstí poniklované šrouby se mi bez problémů daří načernit kapalinou na černění za studena.

Odpovědi na některé dotazy

1) Ano, opravdu je to moje první home-made puška. Před tím jsem dělal jen Kentackou pistoli.

2) Ano, skutečně vše dělám bez strojového vybavení a v garsonce. Fotka mého pracovního koutku, kde se věnuji mým elektronickým a teď i puškařským pracem je na mém radioamatérském webu zde. Pro upřesnění ten stůl je dlouhý 1 m, takže s pažbou se tam nehnu.

3) Ano, jsem BLÁZEN. Kdybych byl normální, jako každý druhý bych chlastal, čuměl na TV a nenervoval se 3/4 roku s kusem dřeva :-)