Zásada číslo jedna

Víte, jakou chybu udělá ryba, než se chytne na háček? Otevře hubu!

Zásada číslo dvě

Když se vám něco nelíbí, nedělejte to, zejména druhým.

Zásada číslo tři

Vono kdyby se každej staral především o sebe, bylo by o všechny postaráno.

Trapnost lidstva dosáhla planetárních rozměrů

„Pokud by měla být nastolena diktatura nad dnešními demokratickými národy, předpokládám, že by měla jiný charakter, byla by rozsáhlejší, ale uhlazenější. Ponižovala by člověka, aniž by jej musela mučit.

Myslím, že demokratické národy jsou ohrožovány útiskem, který se nepodobá ničemu, co známe, v minulosti nenajdeme žádnou obdobu. Marně hledám výraz, který by popsal tento pojem. Slova jako despotismus nebo diktatura nejsou vhodná, celá věc je nová, a protože zatím nemá název, pokusím se ji popsat.

Až postupně uchopí nejvyšší moc každého občana do pevného sevření, zpracuje si ho, jak potřebuje, vztáhne ruku na celou společnost. Spoutá společnost sítí drobných komplikovaných pravidel, protokolů a normalizací, přes které se nedokážou povznést z davu ani nejoriginálnější osobnosti a nejenergičtější charaktery. Nedrtí lidskou vůli, jen ji otupuje, ohýbá a usměrňuje. Obvykle nenutí lidi jednat, avšak soustavně je v jednání omezuje.

Tato moc neničí, avšak brání životu. Netyranizuje, avšak utiskuje, vyčerpává, dusí a otupuje lidi tak dlouho, až je z každého národa pouhé stádo bázlivých a užitkových zvířat, kterým dělá pastýře vláda.“

(Alexis Charles Henri Clérel de Tocqueville druhý díl spisu Demokracie v Americe, oddíl IV, kapitola VI – 1840)

Vzkaz volícímu stádu

Nedokážete si ani představit, nakolik je svět ve skutečnosti jiný, než v co jste dosud věřili. Na člověka, který prodává drogy lidem, kteří to svobodně od něj požadují, na to aby mohl uživit svou rodinu, se díváte jako na největší odpad tohoto světa. Zatímco na pokrytce, který rozdává nakradené peníze jménem státu, jako na světce.

Člověka, který se snaží zabránit tomu, aby nebyl okraden stát­ní­mi zloději, vidíte jako zloděje a daňového podvodníka, ale jako čest­né­ho vidíte politika, který rozdává tento lup těm, kterým tyto peníze nepatří. Díváte se na policistu jako dobrého muže, když táhne slušného člověka pryč od jeho rodiny a hodí ho do basy na deset let jen proto, že vykouřil kus trávy. A na každého, kdo se proti takovému fašistickému barbarství brání, se díváte jako na tu nejnižší formu života — vraha policistů.

V realitě jsou drogoví dealeři čestnější, než kterýkoli státní sociální pracovník, a prostitutky by se měly podstatně méně stydět za to, co dělají, než politické prostitutky, protože ony obchodují jen s tím, co je skutečně jejich a obchodují jen s těmi, kteří skutečně chtějí s ​​nimi obchodovat.

Bezúhonný, věřící, zákona dbalý, poslušný poplatník, který volí buď pravici, nebo levici, je více opovrženíhodný a je větší hrozbou pro lidstvo, než ten nejpromiskuitnější, líný, drogy-užívající hipísák. Proč? ... pokračování zde.

(Martin Bulak - martinbulak.blog.sme.sk – 2012)

S platností od 24. února 2022 se budu chovat jako debil, stejně jako zbytek národa. Děkuji za pochopení.